... nejen nohami jsem v oblacích ...

31 říjen 2005

Podzim v parku

Třebovice ve Slezsku je dnes jedna z menších městských částí Ostravy, do roku 1957 samostatné městečko nad soutokem řek Odry a Opavy. Územím Třebovic prochází i pomyslná hranice Moravy a Slezska. Písemné zmínky o Třebovicích jsou z roku 1377. Na městys byly Třebovice povýšeny roku 1532 králem Ferdinandem, od této doby se datuje i právo užívání znaku, ve kterém je symbolický kapr se "stříbrnou" září nad vynořenou hlavou. Jedinou památkou na dřívější šlechtické panování je třebovický park s několika vzácnými stromy. Ano, tak na tomto místě jsem strávil pár pěkných fotografických chvil s kamarádem a jsem přesvědčen, že až napadne sníh, vrátím se zde znovu.




Pohled do minulosti: část 4.

Tentokrát se podíváme do minuslosti nepřílš mnoho vzdálené od současnosti. Je to z počátku letošního roku, kdy jsme se s kamarádem vydali na výlet na Lysou horu. Bylo to konkrétně 25. ledna. Hanse napadlo jít zrovna v době, kdy byly poměrně silné sněhové přeháňky, protože si přál vidět tzv. bílou tmu. Nakonec se nám to podařilo. Na snímku jsme před "vchodem" do tmavého závěje osm minut před jedenáctou hodinou dopolední. Na vrcholu bylo něco kolem -10 °C a navíc nešlo vidět skoro ani na krok. Ale bylo to moc fajn a možná to ještě někdy zopakujem.

Reklama again...

26 říjen 2005

Winter is coming

Aneb zima se blíží, i když tady v Brně to spíše vypadá na začátek jara podle teplot, které tady koncem října panují. Je to skutečně neobvyklé, když jsem šel večer po 20 hodině z fakulty a bylo mi zcela příjemně teplo i bez bundy. Musím uznat, že se počasí chová skutečně zvláštně. Ale přece jenom listy padají, noci jsou chladné a to už je známka něčeho, která říká, že zima se blíží.




24 říjen 2005

Dalibor Bednář: Paříž, Paříž ...

Město na Seině se nesporně hodně změnilo od dob, kdy Henri Cartier - Bresson zachycoval hledáčkem své leicy všední situace pařížských ulic. Dalibor Bednář, jehož profese zavedla do exaktního světa techniky a přesných propočtů, nezapírá, že i pro něj se stal Bresson velkým vzorem mnohem dřív, než se mu podařilo navštívit Francii a její hlavní město. Bednářovy snímky jsou skutečně výsledkem soustředěného pozorování všedního života, avšak s jakousi zvláštní, nechtěnou lehkostí, jakoby autor dával těm obyčejným věcem volný průběh. Své fotografie vystavuje ve výstavní Galerii G7 v ostravské Chelčického ulici. Foto: Dalibor Bednář


Logo

Když už jsem založil svůj deník, tak jsem zkusil udělat reklamní logo.

Jak vidím svět

Technické muzeum v Brně s odbornou garancí katedry obecné fyziky Přírodovědecké fakulty a katedry fyziky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně pořádá na oslavu Světového roku fyziky (World Year of PHYSICS 2005) výstavu "Jak vidím svět" - pocta Albertu Einsteinovi. Můžete si zajít do experimentária, nebo se názorně podívat, jak "působí" gravitace hvězd na prostor apod. Rozhodně si na výstavu zajděte, jestli budete v Brně a nevíte kam na výstavu.



20 říjen 2005

Podívejte se na oblohu!

Planeta Mars (-2,1 mag, pohybuje se v souhvězdí Berana) vychází již kolem sedmé hodiny večer a je pozorovatelný v průběhu celé noci, ale nyní ruší Měsíc. Letos nastávají velmi dobré pozorovací podmínky pro pozorování této "rudé planety". Již při shlédnutí v menším dalekohledu si můžete povšimnout tzv. albedových útvarů a polárních čepiček. I když na shlédnutí největší sopky ve sluneční soustavě (Olympus Mons, výška 25 km) by jste potřebovali velmi kvalitní podmínky a ještě kvalitnější dalekohled. V tomto případě preferuji snímky kosmických sond. Foto: ESA, Mars Express

18 říjen 2005

Nesnesitelná křehkost bytí

Je velmi zajímavé, že na první pohled se zdají být veškeré věci poměrně jednoduché a snadno pochopitelné, ale když se na problém zaměříme do hloubky a chceme jej prozkoumat do detailu, přijdeme na to, že přijít na samotnou podstatu problému je někdy až neskutečně obtížné. Tak tomu je i v případě naší existence. Člověk si říká, že se dá všechno pochopit, ale zpravidla se ani nesnaží pochopit či poznat zásadní podstatu křehkosti bytí. Jak je všechno dokonale provázané a jak všechno se vším souvisí. Před pár dny jsem doma našel knihu o Nostradamovi a tak jsem si ji pročítal a musím uznat, že to byl člověk s výjimečnými schopnostmi. Ve svých vizích viděl, že se na území dnešního New Yorku budou nalézat mrakodrapy s vyvinutou infrastrukturou, předpověděl Francouzskou revoluci, první a druhou světovou válku a dokonce na sklonku svého života podal svědectví o tom, jaké to bude ve 21. století. Je velice zvláštní, že kdyby člověk tomu všemu co předpověděl jednoduše nevěřil a všechny události by přiřadil ke shodě náhod, tak jedna zajímavost je přece zvláštní. Pokud se na to podívám z čistě vědeckého hlediska, tak je nutno uznat, že jeho předpovědi se velice úzce shodují s názory dnešních předních světových klimatologů. Zvláštní, nemyslíte?

Předpověď Nostradamova:

"Suchá země vyschne ještě víc, a poté nastanou velké záplavy. Budou padat kameny jako déšť. O několik let později nebude ani pšenice, ani ječmen, aby uspokojily ty, které hlad oslabí. Nejvíce zasaženy budou Texas a Mexiko a budou prosit o pomoc. Málo deště, horký vítr, války a přepadávání. Mnoho lidí zemře hlady, až osekají stromy. Hlad bude nevyhnutelným následkem třetí světové války."


13 říjen 2005

Týden v pohybu

Nevím proč, ale zdá se mi, že tento týden byl pro mne nějak moc uspěchaný a rozpohybovaný. Bude to asi tím, že se na to dívám z inerciálního pohledu pozorovatele a nikoli v neinerciální vztažné soustavě. Ale co, i přestože byl rozpohybovaný, tak jsem načerpal více či méně informací z hlubokého a takřka nekonečného oceánu fyziky a do úterka jsem netušil, jak značný význam má pro náš život povrchové napětí. A skutečně je neuvěřitelné, že v kapce mlhy o velikosti jednoho mikrometru je tlak takřka jedenkrát vyšší než atmosférický a kapka takovéto velikosti je schopna udržet vyšší tlak, než jaký jsme schopni vytvořit při maximálním výkonu našich plic!



12 říjen 2005

Ničivá síla přírody

V Pákistánu pokračuje humanitární operace na pomoc obětem sobotního zemětřesení, při němž zahynulo 23 tisíc lidí. Organizace spojených národů uvádí, že jeden milion lidí se ocitl v akutní nouzi a přibližně dva miliony lidí se budou muset přestěhovat do nových domovů. Mnoho silnic a mostů je buď zasypáno nebo zcela zničeno, a záchranáři se proto potýkají s logistickými problémy.

IDS JMK

Co se vlastně pod těmito písmeny skrývá? Je to Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje. Jejich služby využívám takřka každý den. Co mi ale vadí je, že svoje služby poskytují pravidelné linky kvalitně, ale hůře jsou na tom tzv. regionální autobusy, které již nejezdí tak často. Když nestihnete autobus v 7:57 musíte si počkat na 9:32. Navíc je hloupé, že linka 303 nemá žádné noční spoje, tzn. poslední atutobus jede ve 21:22 a další až v 5 hodin ráno. To je problém zejména pro mne, protože některé dny mám školu až do večera a když vyjdu z fakulty, zpravidla mi již ujely všechny předešlé, tak mi nezbývá než čekat na linku poslední.



11 říjen 2005

Brněnská hvězdárna

Mikuláš Koperník by měl radost, kdyby se toho dožil, protože právě brněnská hvězdárna nese jeho jméno.


October melancholy: part 2

Tři plus milión sto básní, že napíšu zas.
A můžeš se dívat a vstupné si nech.
Jen když mé tělo orosí dech.
Už dobře znám to tiché hřmění,
kdy zrcadlením se vrací to co ztrácím.
Už dobře znám to tiché hřmění,
kdy zrcadlením se vrací to co ztrácím.

Do perutí v konečcích řas,
jak z telefonních tónů vypustím hlas,
že chci přímou linku jen na chvilku,
než začtu kresby letokruhů,
já z knihy ohrožených druhů,
já milenec něžně brutálních krás.

A můžeš se dívat a vstupné si nech.
Jen když mé tělo orosí dech.
Už dobře znám to tiché hřmění,
kdy zrcadlením se vrací to co ztrácím.
Už dobře znám to tiché hřmění,
kdy zrcadlením se vrací to co ztrácím.

Do perutí v konečcích řas,
jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz,
že dobře znám to tiché hřmění,
kdy zrcadlením se vrací to co ztrácím.
Už dobře znám to tiché hřmění,
kdy zrcadlením se vrací to co ztrácím.
(Zrcdlení, KRYŠTOF - Mikrokosmos, 2004)



Cesta do Brna

Tak se mi občas stává, poměrně většinou často, že v pondělí ráno jezdím do Brna. Ovšemže vlakem, jak jinak také že. V podstatě se nedělo nic zajímavého, takový běžný pondělní den, který prožívá asi většina necelých šest miliard žijících lidí na této planetě. Ale přeci jen zde byly diferencovatelné změny lišící se od běžného normálu všedního dne. Kromě toho, že jsem byl značně unavený, tak se mi cesta zdála nezvykle dlouhá. A skutečně delší byla. Nijak jsem si toho ani moc nevšiml, že ve Vyškově u Brna vlak stál přílíš dlouho, protože v tu chvíli jsem dospával svůj spánkový deficit. Jenom mi přišlo zvláštní, že po příjezdu mám asi tak obvykle přes hodinu čas, než mi začne seminář Úvodu do práce v laboratoři, ale dnes to bylo necelých patnáct minut, tak akorát dobrých na cestu na fakultu. Sedl jsem na šalinu, kde bylo (jako obvykle) lidí více, než je možná samotná šalina pozřít, ale co se dalo dělat. Ale až večer jsem se dověděl, že na hlavním silničním tahu ve Vyškově do Brna, který křižuje železnici se sala smrtelná dopravní nehoda, kdy řidič osobního vozidla jel nepřiměřenou rychlostí a vrazil do dodávky před sebou a vzápětí aby to nebylo málo jej srolovala další dodávka za ním jako harmoniku. Prý že auto bylo tak sešrotované, že nebylo vůbec možné identifikovat kousky roztrhaných těl. Tak to je fakt síla. Někdy se hold nevyplácí spěchat.



06 říjen 2005

Chladná rosa podzimu

Tak sedím, popíjím Rooibos, do toho poslouchám Lost For Words z alba The Division Bell a přitom mi mírně fouká chladný vánek na nohy při otevřeném okně. A tak si říkám, že už je celkem kvalitní kosa v podvečer. Jakpak by nebylo, když je můj pokoj něco málo přes deset metrů od břehů řeky Svratky. Ale i tak už jsou rána i večery chladné, vlhké a studené a ve svých starých kostech a ještě starším těle začínám cítit, že se blíží pomalu, ale zcela jistě pozdní podzim. A myslím si, že album Division Bell je pro takové dny zcela stvořené.

05 říjen 2005

Říjen je dobrý pro čtení

Vzhledem k tomu, že se již pomalu ale jistě blíží sychravé období podzimu, které nám dá říjen zcela jistě poměrně brzo najevo, tak mne napadla myšlenka, že vysedávání nad skripty a knihami, nebo často v CPS je poměrně dobrá doba. Jenomže často trpím značnou únavou očí, tak stále častěji přemýšlím, že si budu muset pořídit brýle. Třeba jako tyhle.

04 říjen 2005

Muj deník Tě sleduje!

Prosím všechny, kdo kdy navštíví tuto stránku, ať napíší a sdělí své dojmy, příspěvky a připomínky do diskusního fóra. Je to odkaz v pravé části "Diskuze".

Z jednoho rána...

Je poměrně brzo. Blíží se půl sedmá hodina ranní a já nemůžu spát. Co se dá dělat. Přijdu do kuchyně, kde se chci napít a přemýšlím, jak bych zabral. Jenomže to už jsem si posvítil do očí oslepujícím světlem, abych našel sklenici. V ten moment se mi zúžily zornice mých očí na minimum a já už v nich jen ucítil nepříjemný pocit. Tak co se dá dělat. Hmm, a k tomu navíc hnusná kosa, protože někdo nechal otevřené ventilační okno. Tak se alespoň podívám ven z balkónu, kde již usrkávám ze sklenice a ať se dívám, jak se dívám, nevidím kolem sebe nic než mlhu. Říkal jsem si, že už asi nezaberu. No a co teď. Za chvíli vyjde Slunce nad obzor a tak mne nenapadlo, než že se na něj podívám z ptačí perspektivy. Oblekl jsem se, vzal jsem si všechno co jsem uvážil za potřebné a dopravil se časoprostorovým dostavníkem (výtahem) do výšin nebeských. No, až tak velikých zrovna ne, ale stačilo to, abych se dostal nad oblačný příkrov. A zde je obloha krásně namodralá a temná, skoro jako někde na horách. Nyní už mi chlad připadl jako docela příjemná záležitost, tak už mi nezbylo nic jiného, než čekat a pozorovat. Jenom se moc mi nelíbil ten výhled. Inu, posuďte sami. Komu by se líbilo, kdyby se zrovna před vaším panelákem rozkládala teplárenská obluda, která chrlí skleníkové plyny od rána do večera a od večera do rána?





October melancholy


I letos na podzim mi buší,
však o trochu pomaleji, než se sluší,
můj metronom tempo rytmu já tuším;
si pomalu zvykám a slzy polykám.

Ty veslaři zaber a mořem utrmácenou,
na skálu najeď mou loďkou rozkymácenou.
A až ztratí se blankyt z mých slaných očí.
Úplně snadno, dopadnu na dno.

Srdce mé, proletí střepem,
srdce mé skončí, skončí...
Srdce mé, proletí střepem,
srdce mé skončí s tepem.

Srdce mé je kůň s handicapem.
Pak vteřinou proteče mých tisíc roků,
když sprintuji život mi uteče v jediném kroku.
Odevzdávám se tmám,
trochu to studí.

Co stát se má stane, až noc splyne s ránem.
Pak srdce mé proletí střepem,
srdce mé skončí...

Srdce mé proletí střepem,
srdce mé skončí, skončí...
Srdce mé, proletí střepem,
srdce mé skončí s tepem.

Srdce mé je kůň s handicapem.
(Srdce, KRYŠTOF - Mikrokosmos, 2004)