... nejen nohami jsem v oblacích ...

30 listopad 2005

Kde bych se rád podíval



Ošlehané skály, voňavé alpské louky i hučící vodopády, alpinistické výstupy do světa věčného ledu. Místo leží přibližně 60 km západně od Innsbrucku. Je 45 km dlouhé a tyčí se nad ním nejvyšší hora Tyrolska a druhá nejvyšší hora Rakouska Wildspitze (3770 m). Na ledovec je z údolí jediné spojení, a to podzemní kolejovou lanovkou, která je nejrychlejší podzemní dráha svého druhu na světě. Vyjede do výšky 2840 metrů a překoná přitom převýšení 1120 metrů. Velmi pěkně toto místo zobrazil ve fotografiích autor obrazové přílohy David Stubbs.



29 listopad 2005

When the cool frost clubbing...


Chlad lze definovat jako nízkou teplotu, jenomže nízká teplota je relativní pojem. Je dokázáno, že teplota na lidském těle je vnímána velmi odlišně za bezvětří a během silného větru. Tak to jsem si mohl vyzkoušet na vlastní kůži, když jsme byli v sobotu na Lysé. Zejména na lysé planině před vrcholem byl skutečně natolik silný vítr, že když se opřel do mého těla, bylo cítit, jakou má sílu. Jeden kamarád dokonce říkal, že bylo i obtížné dýchat v tak silném větru.


24 listopad 2005

Lenka v akci - fotoseriál



Studenti většinou o přestávkách mezi přednáškami často počítají příklady, nebo plkají o životě, astronomii nebo fyzice anebo dělají úplně něco jiného. Jako například moje spolužačka a kamarádka, která se pečlivě připravuje na Vánoce a sama si vyrábí o přestávkách Matematiky a Základních matematických metod ve fyzice ze stuhy velmi pěkné hvězdičky. Mě tento výrobní proces zaujal natolik, že jsem musel vzít do ruky svůj fotoaparát a rozhodl jsem se jednotlivé fáze výroby zachytit.






Nastala zima

V Moravskoslezském kraji již nastala zima a krajina se pokryla bílým sněhem. Nejenom že příroda zbarvila všechnu okolní krajinu do bílé barvy, ale navíc dokáže vykreslovat písmena...

Informační centrum na Kotlářské



Musím uznat, že Informační centrum s Ústřední vědeckou knihovnou mne skutečně mile překvapilo. Jedná se o součást Univerzitního kampusu, který bude vybudován v Bohunicích a po úplném zprovoznění se má stát jedním z nejprestižnějších biomedicínských vědeckých ústavů a laboratorně technických center v Evropě. Informační centrum má sloužit jako spojovací článek mezi kampusem a Přírodovědeckou fakultou na Kotlářské. Ještě za zmínku stojí pěkné pracovní stanice DELL, kde se pohodlně sedí před 21palcovým LCD, které slouží jako součást Celouniverzitní počítačové studovny pro studenty Přírodovědecké fakulty. Je nutno dodat, že MU se snaží studentům dopřát skutečně dobré zázemí, kde se budou rádi vracet i ve volném čase, ale neznamená to, že by nějak snižovala nároky na studium. Ba naopak.





22 listopad 2005

Otevření Informačního centra aneb Napouštění Aquaria

Dnes byla poprvé otevřena ústřední knihovna Přírodovědecké fakulty a musím uznat, že na mne udělala veliký dojem a tváří se velmi schopně. Ani bych to sám nevěděl, kdybych v této budově neměl semináře z angličtiny. Jelikož jsme až doposud byli návštěvníky Elektrotechnické fakulty VUT v Brně, tak se naše učebna přesunula na místo nově otevřeného informačního centra. Informační centrum Přírodovědecké fakulty řeší poskytování stávajících typů knihovnických a informačních služeb Ústřední knihovny PřF MU, která je uživatelem této budovy. Její stavební provedení by mělo umožňovat provozování služeb v horizontu dalších 50 let i při změnách technologií či požadavků studijních programů. IC bude poskytovat služby vyučujícím a studentům sekce matematiky, fyziky a věd o Zemi, které sídlí v areálu na Kotlářské. Prostřednictvím specializovaných služeb bude poskytovat i služby vzdáleným uživatelům a další odborné veřejnosti.

Nedílnou součástí architektonického návrhu je vytvoření adekvátního nástupního prostoru - "subnáměstí" před vstupy do informačního centra a výukové budovy, s důrazem na přímý kontakt s botanickou zahradou, což vypadá architektonicky opravdu velmi zajímavě a líbí se mi, že budova byla postavena ryze v moderně kubistickém stylu. Jelikož jsem si nevzal fotoaparát, tak je příspěvek bez obrazové přílohy, ale příště se polepším.

Jsme součástí něčeho významného...?

Někdy jenom tak sedím a přemýšlím o své podstatě a v myšlenkách mi hlavou prolétávaní střepy vzpomínek a událostí, které tvoří náš život. Život jako takový musí být něčím opravdu neobyčejně zvláštním, protože má tolik skrytých vlastností, o kterých mi sami ani možná nevíme. Často přemýšlím nad tím, jaký vlastně svět je? Je opravdu výjimečný. Země má bezesporu své místo ve vesmíru, které je pro nás domovem a zároveň planetou, na které žijeme. Ale vesmír je něčím ještě mnohem větším, snad tak velkým, že naše představivost i v těch nejhlubších fantazírujících myšlenkách a abstraktních jevech zdaleka nestačí na to, abychom si tuto velikost představili. Možná že je opravdu nekonečný, ale možná také ne. Jestli skutečně každá událost v našem životě má skrytý význam a smysl, tak naše skutky na nich bezesporu závisí. Celá příroda ale je postavena na zákonech, které jsou prakticky dokonalé, ale zároveň neobyčejně křehké... jestliže naše skutky, které činíme v životě se ozývají až do nekonečné věčnosti mají nějaký smysl, tak je existence každého z nás nenahraditelná a jedinečná i přestože nás na Zemi žije bezmála sedm miliard.

21 listopad 2005

Einsteinova teorie relativity slaví sté narozeniny

Od chvíle, kdy tehdy 26letý Albert Einstein zveřejnil svou teorii relativity, uplynulo sto let. Odhalil v ní vztah hmoty a energie, který shrnul do slavné rovnice E=mc na druhou. O mnoho let později Einstein svůj objev vysvětloval novinářům takto: "Rovnice E=mc na druhou, kde kladu rovnítko mezi energii a hmotnost násobenou druhou mocninou rychlosti světla, ukazuje, že velmi malý objem hmoty může být přeměněn na obrovské množství energie, a naopak."

"Hmota a energie se podle této rovnice rovnají a v roce 1932 to empiricky dokázali Cockroft a Walton," prohlásil fyzik Albert Einstein, od jehož objevu uplynulo sto let.


16 listopad 2005

Zima je "na spadnutí"

V posledních dnech české hory pokryl první sníh. Tak věřím, že to bude takto pokračovat dále a doufám, že až zmizí tahle hnusná inverze, že už příjde zima. Je nutno uznat, že teplé období podzimu je již za námi a od listopadu již nelze očekávat vysoké denní teploty. Tak lze říci, že zima je takřka "na spadnutí".

15 listopad 2005

THE FRAMES v Brně


The Frames netřeba v našich končinách příliš představovat. Glen Hansard má k naší zemi více než vřelý vztah, velmi často zde pobývá a ve Valašském Meziříčí odpočívá raději než v rodném Dublinu. V Irsku jsou The Frames v současné době jednou z nejpopulárnějších kapel. Již dvakrát se stali skupinou roku a Glen Hansard byl kritiky označen za největší objev Irské rockové scény a mnozí je odvážně označují jako nástupce jejich slavnějších krajanů - U2. Koncerty The Frames jsou vždy velkou událostí. Pro jejich talent, nadšení a bezprostřednost si je na svá vystoupení už mnohokrát zvali Bob Dylan, Nick Cave, Coldplay nebo Van Morrison.


14 listopad 2005

Neobyčejná podstata prostoru a času

Ať jste kdekoliv a ať podnikáte cokoliv, rychlost světla zůstává konstantní - všechno ostatní je relativní. Rychlost světla vykazuje podivné relativistické efekty na objekty pohybující se velmi rychle okolo vnějšího pozorovatele. Tři hlavní účinky jsou vzrůst hmotnosti, zkracování délky a prodlužování času. Při pohybu objektu blížícímu se rychlosti světla se jeho hmotnost blíží nekonečnu, jeho délka se blíží nule a čas se zastaví. Sledujeme-li situaci z hlediska rychle se pohybujícího předmětu, jsou to vnější pozorovatelé, kteří podléhají všem efektům.


Gravitace je nejběžnější, i když nejméně probádaná forma síly. Je to ona síla, která způsobuje, že odumřelý list padá ze stromu na zem, a která i nás drží při zemi. Je to táž síla, která udržuje planety na oběžných drahách kolem Slunce, která znemožňuje, aby se hvězdy rozpadly, a která drží pohromadě galaxie. Přitažlivost není možná nic jiného než zakřivení časoprostoru a existuje mezi všemi hmotnými částicemi, včetně nehmotných fotonů. Je to zcela dominantní síla, existující ve vesmíru, působící přes obrovské vzdálenosti. Stejně jako elektromagnetismus má přitažlivost určité pole působnosti. I když jsou mnohem slabší než pole elektromagnetická, jsou gravitační pole zato neskonale větší. Ale přestože gravitace udržuje celý vesmír pohromadě, je to síla zcela zanedbatelná na úrovni atomů a koneckonců i předmětů na zemském povrchu. Teprve na velikostí úrovni planet a vyšší existuje dostatečná kontrakce částic, aby bylo možno její účinky sledovat.

Každá příhoda běžného života má svůj původ v uplatnění jedné nebo několika ze základních sil vesmíru. Přitažlivost přidržuje lidi i atmosféru a všechno ostatní při zemi. Elektromagnetismus zajišťuje teplo a světlo ze Slunce a udržuje pohromadě atomy, které jsou základními složkami hmoty. Je to táž síla, která řídí chod chemických reakcí, jež představují základ všeho živého. Silné jaderné interakce udržují pohromadě atomová jádra a mimoto pohánějí jadernou elektrárnu v nitru Slunce. I slabé jaderné interakce hrají svou úlohu, když pomalu mění charakter atomu, například druh uhlíku ve dřevě stromů. Fyzikové pečlivě zkoumají možnosti nepatrných tunelů či průlezů o velikosti atomového jádra, jaké se přirozené vyskytují v časoprostoru, vytvářeny kvantovými fluktuacemi. Vesmírní cestovatelé přemýšlejí o tom, jak tyto průlezy nahromadit, zvětšit a použít jich k cestování v čase a se vrátit do minulosti, či cestovat do budoucnosti...

Sobotní večery...

Některé sobotní večery je dobré strávit doma, neboť nikdy nevíte co se může stát, jako tuhle sobotu. No jo, byl to fičák. Ale zase o tom právě život je. Je nutné si užívat každý den, jako by byl dnem posledním...

Těšíte se na zimu? Já jo...

07 listopad 2005

Setkání APO v Brně


Jak moc jsem se na podzimní seminář Amatérské prohlídky oblohy těšil, tak nyní už je za mnou. Opět jsem nabyl nové myšlenky, poznatky a zážitky. I když na letošní setkání přijelo méně členů, než loni, tak se víkend podařil. A i přes nepřízeň počasí jsme si užili zábavu s on-line kamerou umístěnou na kopuli velkého planetária. Akorát mě mrzí, že setkání APO už je pryč. O to více se mohu těšit na setkání příští (a Paulie nebuď smutný).



U Matky Boží



V kraji jihomoravském se nalézá jedno místo na kopci vyvýšeném a něčím kouzelném. Je to místo, kde nespoutaná příroda je tu cítit takřka fyzicky a téměř na každém kroku. Prudký a studený vítr se mi zarývá do vlasů a do očí a já pociťuji příchod chladné zimy. Na tomto místě jakoby očarován lehkostí mě přepadá bázeň. Člověk tu kráčí a pod nohama cítí jakousi nevšední lehkost a malebnost, která tvoří tuto krajinu. Má pocit, že už není na zemi, ale někde v prostoru. A pak se zdá, že už není prostor a není ani čas...


04 listopad 2005

Waiting on the light ...



Když procházím se za podzimního soumraku parkem za chladného větru, či unaven pozdě večer pokládám jej na střechu trabantu, nebo čekám na hodinu přede dveřmi posluchárny mám jej v ruce a mačkám spoušť, kdy stále očekávám lepší světlo. Je to úděl, kdy člověk může čekat celé hodiny na jediný záběr, který trvá zpravidla pouhé zlomky sekundy.



03 listopad 2005

"Bressonův" listopad


Ani sám nevím čím to je, ale pravděpodobně tím, že už je listopad a je silná podzimní atmosféra, neboť Slunce se již sklání brzo za obzor a o to chladnější jsou dny, čím jsou kratší. Pravděpodobně proto jsem nechtěně docílil toho, že fotím podle své nálady a chuti. I přesto, že mě v posledních dnech polapila jakási lehkost a jednoduchost, podařilo se mi zachytit různé okamžiky z různých brněnských míst. A až posléze, kdy jsem některé fotografie uvedl na pravou míru (do černobílého odstínu) jsem zjistil, že se zejména vrchní fotografie podobá stylu Henri Cartier-Bressona (i když jen vzdáleně).




01 listopad 2005

Proč mě bolí v krku?

Fyzikálně fyziologická podstata mé bolesti v krku a následného sípavého kašlání není až zas tak na první pohled jednoznačná. Každý večer se v místnosti, kde spím se zapne topení. Je nutné podotknout, že se můj pokoj nalézá přibližně 12 metrů od břehu řeky Svratky, takže je v blízkém okolí řeky poměrně vysoká vlhkost a nižší teplota. Takže večer už je v pokoji poměrně chladno.

Jenomže jakmile se zatopí bývá zpravidla situace ještě horší. Příjemné je, že vždy jak přijdu do pokoje je tam velmi teplo, ale také velmi vlhko. Je to způsobeno tím, že při nižší teplotě je menší vlhkost vzduchu, než při teplotě vyšší. To znamená, že když je v pokoji chladno, tak je tam sice vlhko, ale ne tak moc, jako když se zatopí. V tu chvíli začne prudce kondenzovat vodní pára v místnosti a vzdušná vlhkost prudce stoupá. Vše by se dalo ještě snést, kdyby se přibližně v polovině noci nevypínalo automaticky topení. Tím se způsobí, že vysoká vlhkost v místnosti zůstane a začne se ochlazovat. V noci zpravidla nevětrám (tím by se situace ještě zhoršila), tak posléze se začnou vodní kapičky ve formě vodní páry obsažené v místnosti ochlazovat. Jejich velikost je vyšší, než normálně, protože tomu přispělo předchozí vytápění místnosti.

Když spím, tak většina z nás dýchá 24 hodin denně a já nejsem výjimkou. Při tom když dýchám, tak dýchám i vlhký vzduch. Bavil jsem se i se studenty z lékařské fakulty, kterou navštěvuji (je zde umístěna Celouniverzitní počítačová studovna) a ti mí říkali, že dýchání vlhkého vzduchu organismu nevadí (někdy i prospívá), konkrétně hrtanu kde je umístěn řasinkový epitel. Jenomže jak jsem se dověděl, vše se dramaticky mění ve vlhkém prostředí, pokud je teplota kolem +15 °C nebo dokonce nižší. A proč? Je to způsobeno tím, že ve vzduchu je obsaženo velké množství vody a ta má vysokou měrnou tepelnou kapacitu, takže na její ohřátí či ochlazení je zapotřebí dodat vysoké množství energie. Když dýchám, vdechuji i studené kapičky vody, které se na řasinkovém epitelu zachycují a tam se postupně oteplují a vypařují. To má za následek vznik zduření lymfatických uzlin a vede k tomu další velké množství fyziologických vlastností, v kterých se až moc příliš nevyznám a jejich opodstatnění by vydalo na ještě delší článek.

Ostrov ohně a ledu: Island

V novém multivizuálním pořadu "Island - ostrov ohně a ledu" o horkém a zároveň chladném, drsném a zároveň neuvěřitelně krásném ostrově těsně pod polárním kruhem zapomenete na chvíli na civilizaci a poputujete spolu s autorem pořadu Jaroslavem Lunerem pustinou a lávovými poli, k horkým vřídlům, gejzírům, sopkám i k studeným divokým řekám, vodopádům a ledovcům.

Navštivíte i mystická místa připomínající dávnou minulost. Vráťte se až do dob, prvního osídlení a projděte se s potomky dávných Vikingů cestou staletími až do současnosti. Projdete se po divokém pobřeží, poznáte život rybářů a vydáte se na moře za velrybami. Poznáte geologickou minulost Země a budete svědky i velkolepého a hrůzného přírodního divadla, kdy se přímo před vašimi zraky setká oheň se ledem.

To vše je možné vidět na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně. Navíc je tento pořad doplněn fotografiemi, které jsou rozmístěny u vstupu do hlavního sálu planetária. Premiera je ve čtvrtek v 18:00, tak si ji nenechám ujít.