... nejen nohami jsem v oblacích ...

20 prosinec 2005

A je to tady...!

DNA architektem mikročipů? Ještě před dvaceti lety nesmysl z nějakého sci-fi románu, ale dnes naprostá realita. Ještě před pár lety se dělaly pokusy s využitím organických molekul, popřípadě neuronových buněk jako stavební částice mikročipů počítače, ale využití znalosti lidského genu DNA přineslo vědcům novou dimenzi. V časopisu 21. století jsem se dočetl, že vědci z Ohio State University vyvinuli proces, díky kterému mohou řetězit dlouhé úseky DNA a skládat je do přesných obrazců. Naladění řetězce DNA mohou sloužit jako vodiče v některých typech elektroniky a lékařských přístrojů. Využití dlouhých úseků DNA pro testování genů a lékařskou diagnostiku není žádnou novinkou, zatím se nicméně jednalo pouze o jednoduché řetězce. Tým vědců dokázal nukleovou kyselinu poskládat do velmi přesných a komplexních tvarů, kdy za pomoci tenkého gumového hřebínku DNA vytáhne z kapky roztoku a pak ji ?otiskne? na kousek skla. Jeden nanometr tenoučké a jeden milimetr dlouhé řetězce poskládané do různých obrazců mohou sloužit jako obvody pro molekulární elektroniku nebo biosenzory. Jenomže vědci uvažují mnohem dále a přemýšlejí o využití přemísťování genů, rekombinaci DNA a "opravovaní" jeho různých "poškozených" úseků. Tak to už je i na mě moc.

19 prosinec 2005

Veselé vánoce všem čtenářům deníku

14 prosinec 2005

Svítíme příliš mnoho a zbytečně...

Tento obrázek se liší od pohledu, který by uviděli kosmonauté, protože zde zcela chybí mraky a také světla a kontrasty jsou nerealisticky zvýrazněny. Vzory nočních světel byly akumulovány z provozního systému Linescan na družicích USAF DMSP (Defense Meteorological Satellite Program). Snímek byl vygenerován pomocí Planetary Visions Ltd.

12 prosinec 2005

Jestli nevíte co na Vánoce...? (ne že bych věděl)


Když se topí pod kotlem

Narazil jsem na jeden velice zajímavý příspěvek v novinách: "Pokud bude produkce skleníkových plynů pokračovat ve stejném objemu jako dnes, hrozí planetě Zemi do 10 let nevratné škody." Na konferenci Americké geofyzikální unie (American Geophysical Union, AGU) v kalifornském San Francisku to 6. prosince 2005 prohlásil James Hansen, ředitel Goddardova institutu pro výzkum vesmíru (Goddard Institute for Space Studies, GISS) při Národním úřadu pro letectví a vesmír (National Aeronautics and Space Administration, NASA).

Hansen z pozice předního experta NASA na problematiku klimatických změn varoval, že oteplení světového podnebí o jediný stupeň zásadním způsobem ovlivní povětrnostní systém na celé planetě. V období posledních více než půl milionu let nemá tato situace obdoby. Nejhoršímu scénáři se lidstvo může vyhnout jediným způsobem - pokud okamžitě radikálně omezí emise skleníkových plynů a začně efektivněji využívat energetické zdroje. Pokud bude produkce skleníkových plynů pokračovat ve stejném objemu jako dnes, hrozí planetě Zemi do 10 let nevratné škody. V loňského roku napočítali meteorologové jen na území Spojených států 173 tornád, což je bezkonkurenčně nejvyšší srpnový počet za celou dobu záznamů (od roku 1950). V letošním roce bylo dosaženo absolutního měsíčního rekordu, když od začátku do konce května bylo pozorováno neuvěřitelné množství 562 tornád. Některým "lovcům" tornád se podařilo zachytit na snímcích jejich postupný vývoj v severoamerické Great Plains.



08 prosinec 2005

Měníme svoje životní prostředí?

V současnosti, pokud si najdu volnou chvíli (zpravidla krátce před spaním) čtu velice zajímavou publikaci, kterou vydalo nakladatelství Karolinum UK s názvem Klima a jeho změna v důsledku emisí skleníkových plynů. Je nutno uznat, že v podstatě jsme si zvolili naši životně nezbytnou a důležitou troposféru za experimentální prostředí a zkoušíme co všechno snese, ale nezvolili jsme si zrovna moc dobré prostředí pro experiment, protože se nám to může poměrně rychle vymstít. Zmíněnou publikaci vřele doporučuji všem, kteří se chtějí o této problematice podrobně dovědět veškeré souvislosti, které s tímto tématem souvisí. Co ještě stojí za zmínku, že vědci letos v listopadu provedli v Antarktidě doposud nejhlubší vrt do ledovce (do hloubky 3 270 metrů) a zjistili, že se v současnosti vyskytuje nejvíce oxidu uhličitého v atmosféře a jeho vzrůst je 200krát rychlejší než za posledních 650 000 let. Ale co se dá dělat. Můžeme si za to sami a za tu chvíli, co jsem psal tento článek jsme do atmosféry vypustili 159 817.4 tun oxidu uhličitého.

06 prosinec 2005

Vytržen ze snu

Tak tuhle otázku jsem si říkal včera ráno, když mě probudil budík a řekl mi, že bych měl už asi vstát. Koneckonců byl jsem i docela rád, protože mě vytrhnul z jednoho mých živých snů. A co se mi to vlastně zdálo? Snažil jsem se v rychlosti zapomenout na sen, mezitím co začínala vařit voda na čaj. Nemám takové živé sny vůbec rád. A co jsem v něm viděl? Ocitnul jsem se na nějaké ulici, kde kromě mě stály davy lidí a na něco čekaly. Mezitím, co tam všichni stály, tak se mě jeden z nich ptal, jestli nemám kus chleba, ale já žádný neměl, tak moje odpověď byla negativní. Spoustu lidí sedělo na zemi a někteří na ni i spaly. Všichni měly veliký strach a neustále mi říkaly, že všichni emigrujeme, protože se tady nedá žít. Ale mě se nikam nechtělo. Ani nevím proč, ale sen si nenaordinujete sami. Vzápětí přijely veliké nákladní automobily, které nejdříve nabíraly ženy a děti. Všichni okolo mě plakaly a dokonce někteří lidé byli úplně v šoku či řvaly jako šílení a z očí jim šel hrůza a strach z neznáma. Řekl jsem si, že nepůjdu z davem, ale proti němu. Jak jdu opačným směrem, tak potkám Lenku, která mi říká, že musím také jít, protože tady kde stojíme jsou prý poslední lidé a země už je prázdná a potřebujeme se odstěhovat jinam. V tom se rozjížděly už nákladní automobily,kde se nevešly všichni lidé a proto zavíraly brány, kterými se lidé mohly dostat na parkoviště. Někteří byli tak zoufalí, že strkali ruce a malé děti skrz bránu, aby se mohli dostat ven, ale některým se to stalo osudné, protože zůstali mezi ní a je to rozdrtilo...V tom všichni dostali paniku a Lenka řekla ať se jí chytím za ruku, že mě odvede do bezpečí. Došly jsme k jiné bráně, která se také zavírala a byla držena ostrahou. Lenka proklouzla, ale já už jsem to nestihl a zůstala mi ruka mezi mřížemi. V tom začala křičet a plakat, když jsem uslyšel, že začínají střílet do lidí, kteří zůstali za branou...dál to neznám, protože na místě tří teček začal zvonit budík. Je zvláštní, že v mém podvědomí jsou schopny se vytvořit takové věci, protože mě teda moc nenadchly. Navíc bylo celý den deštivo a mě bylo pořád smutno, jenom mě zabavily ty polynomy třetího a pátého stupně a Tylorův rozvoj v odpoledním semináři. Pak jsem se začetl v Informačním centru a přestal sledovat čas, načež jsem zjistil, že už nestihnu Základy astronomie na hvězdárně. Pak jsem na zastávce mokl a stál v dešti a poslouchal burácející déšť na plechové střechy a okapy domů. Posléze zjistím, že už čekám déle, než je obvyklé a skutečně tomu tak bylo, protože na předchozí zastávce došlo k automobilové nehodě zrovna na tramvajovém přejezdu a mě nezbylo nic jiného, než jít pěšky... Někdy je lepší zůstat doma a možná bych se dověděl, jestli jsem to přežil, nebýt vytržen ze snu. Foto: ESA


05 prosinec 2005

Zoom error

Tento nápis mi zobrazil LCD display mého fotoaparátu, když jsem jej v pátek zapnul a záhadným způsobem se zasekl objektiv. Někdy se prostě nedá technice důvěřovat. Měly bychom ji brát spíše jako velkého pomocníka pro jakoukoliv činnsot, kterou nám usnadní, ale nemůžeme se na ni stoprocentně spoléhat. Ach, jo. Co se dá dělat. Snad jenom doufat, že se časem na těchto stránkách objeví nějaká další fotografie...

01 prosinec 2005

V kalendáři visí prosinec

Zdá se mi, že docela nedávno rok 2005 začínal a nyní již pomalu a jistě končí. Vnímání času je skutečně velmi subjektivní záležitostí a závistí pouze na pohledu pozorovatele na okolní svět. Přemýšlel jsem, jak bych postupně zesumarizoval či jednou větou anebo frází vystihl poselství na ten rok příští (tj. 2006). Nakonec jsem uviděl jednu reklamu a fráze v ní se mi zalíbila natolik, že jsem si ji zachoval jako poselství na nadcházející rok a vložil ji do své fotografie. Pomalu a jistě bude končit období vlády prezidenta, tak pevně doufám, že zvolí někoho schopného. Letos byla udělena Nobelova cena jako každý jiný rok a konal se Světový rok fyziky 2005 na oslavu stého výročí významných objevů Alberta Einsteina. Možná že se najde v průběhu následujícího století ještě někdo, kdo postoupí od Einsteinových teorií k praxi (to by bylo něco...!) a možná se naše budoucí generace dožijí doby, kdy bude cestování časem běžnou záležitostí. Ale já sázím na matku přírodu a ta neudělala nic zbytečně. Takže si myslím, že člověk cestovat časem nebude schopen nikdy, protože už je nám dáno, abychom něco takového nemohli dělat, protože by to velmi rychle vedlo k naší záhubě. Hmm, ale když se na to dívám z druhé strany, tak se zahubíme tak jako tak a v tom opačném případě by cestování časem mohlo pomoci zachránit naši existenci. Pochopení těchto složitých procesů je navíc znesnadňováno různými vnějšími parametry, které zde vstupují. Je velmi pravděpodobné, že naše existence, kterou nazýváme život, se odvíjí se shodnými počátečními podmínkami a v jeho průběhu jsme ovlivňováni různými kvantovými fluktuacemi časoprostoru, do kterého vstupujeme každou sekundou našeho života. Ale nakonec stejně dojdeme na stejnou cestu ze které jsme vyšli. A vůbec, proč se o tom tak rozepisovat, když stačí výstižné motto níže.