... nejen nohami jsem v oblacích ...

28 únor 2006

Tomorrow

Tak Vám řeknu, že i když dnes svítí jasně na obloze naše nejbližší hvězda, tak ve své duši slyším tóny nostalgie a říkám si že možná zítra to bude lepší. I když nostalgie není zas tak špatná. Člověk si zavzpomíná, ale zpravidla je z toho pak smutný, proč to dnes není tak jak dříve a tak dále. Mám pocit že mám stále tesknou touhu a stále nevím proč. Je to asi nějaká vnitřní porucha v určité části lidského organismu, na kterou jsem doposud nepřišel. Tak na to přijdu možná zítra...

27 únor 2006

Z cyklu Okno mého pokoje - část VI.


Rolling Stones vystoupí 16. června v Brně

Živoucí legendy rock`n`rollu, britští Rolling Stones, upřesnili termín české zastávky na nadcházejícím turné na podporu nové desky A Bigger Bang. Koncert se uskuteční 16. června na brněnském Výstavišti. Vystoupení Rolling Stones bude podle pořadatelské agentury Interkoncerts jednoznačně největší hudební událostí na území České republiky v tomto roce. Díky místu konání - Brnu - pořadatelé očekávají nejen tuzemské fanoušky, ale i návštěvníky ze Slovenska a Maďarska. Který z českých umělců bude mít tu čest legendám předskakovat, zatím není určeno. Pátý v Česku, ale první mimopražský koncert legendárních "Stounů". Areál by měl pojmout až 50 000 návštěvníků.

Wake Me Up When Winter End


Já teda nevím, ale mě to nekonečné zimní počasí naprosto mučí a nemůžu se dočkat, až bude aspoň trochu tepleji, protože je mi z toho úplně na nic. Nevím proč mi letos ta zima tolik vadí, ale možná tím, že už trvá dost dlouho. Získávám z toho pocity bezvládné apatie a nekonečného smutku, který nikdy nekončí. Zima tento rok se podobá jako zimě předešlé, kterou jsme měli až téměř do poloviny března. Letošní zima se stále drží a sněžení v nižších polohách bude pokračovat i v dalších dnech. Kdy už sakra přijde teplo (až příjde tak přejdu k barvě)!

23 únor 2006

Z cyklu Okno mého pokoje - část V.

Jak to tak vidím, tak to spíše vypadá na B&W never ending story. Jak se teploty vyšplhaly nad bod mrazu a Svratka je již "průtoková", tak se vlhkost vzduchu zvýšila a musím uznat že toto je jedno z těch nejhorších období, kdy je v noci ještě chladno a vlhko. Tudíž to obdobně vypadá i za oknem v mém pokoji. Ještě že neprší, protože to už by byla opravdu síla. Už tak mi pomalu nestačí kapesníky.

22 únor 2006

Z cyklu Okno mého pokoje - část IV.

V brzkých ranních hodinách mne vzbudila ještě před budíkem mého mobilního telefonu silná zima od noh. Vylezu z postele a klepu se zimou, protože někdo v noci vypnul topení. Snažím se rychle na sebe něco hodit, ale problém spočívá v tom, že všechny věci jsou mírně vlhké, ale navíc úplně studené. To si nedokážete představit, jaké to je, když jste unaveni, je vám zima a navíc se musíte oblékat do vlhkého a studeného oblečení. Po chvíli to už bylo v pohodě, ale řeknu vám, že takovou ranní vzpruhu bych vám nepřál.

21 únor 2006

Z cyklu Okno mého pokoje - část III.

Neustále mě trápí ucpaný nos a suchý kašel po ránu. Tak už to prostě je a nedá se s tím ani nic moc dělat. Ten ucpaný nos by mi ani nijak nevadil, ale ten kašel mě někdy snad zadusí. Už ani ten horký čaj moc nepomáhá... hepčííík.


Svědectví o katastrofě


Do 26. února je v galerii Opera v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě otevřena výstava nizozemského fotografa Roberta Knotha Poloviční život - Lidské osudy, poznamenané jaderným odpadem z ruského zařízení Majak. Drtivé svědectví o osudech lidí z vesnice Musiljumovo představuje fotograficky silný zážitek a zároveň zneklidňující memento. Lidé, které Knoth fotografuje, nežijí normálním životem. Obrazy z ulic a domovů nenápadným způsobem dokumentují jejich osudy, které ovlivnil jaderný průmysl. Vesnice Musiljumovo leží na Urale v těsné blízkosti jaderného komplexu Majak. Ten byl od roku 1948 nejdůležitějším sovětským zařízením na výrobu plutonia a zpracování vyhořelého jaderného paliva. Jeho historie je jedním dlouhým řetězcem jaderných katastrof, ekologických havárií a hazardování s lidskými životy. Mezi lety 1948 - 56 vypouštěl závod vysoce radioaktivní tekuté odpady přímo do nedaleké řeky Teči, kterou více než 124 tisíc tamních obyvatel využívalo jako zdroj pitné vody a bylo tak vystaveno obrovským dávkám radioaktivity. Pokud si najdete čas, tak si na výstavu určitě zajděte. Mě se místy svíralo hrdlo v krku při čtení některých komentářů k jednotlivým fotografiím. Nejvíce emotivní dojem na mne udělaly fotografie z muzea embryologie v Čeljabinsku, kde jsou uloženy mrtví novorozenci z vesnice Musiljumovo. Veškeré porody byly nutné provádět ve státní nemocnici a když se novorozeně narodilo mrtvé, bylo okamžitě od matky odňato, aby jej vůbec neviděla. Někteří novorozenci a embrya krátce po katastrofě vypadaly jako zmumifikované ryby. Myslím si, že toto je důkaz toho, kam až může dosáhnout lidská nezodpovědnost a varování před jadernými katastrofami a jak daleko může tato nebezpečná hrozba dojít. Autorem fotografie je Robert Knoth.

>> více informací včetně celé fotogalerie na stránkách greenpeace.cz

19 únor 2006

Z cyklu Okno mého pokoje - část II.


Můj problém spočívá ve vysoké vlhkosti v pokoji, ve kterém žiji. Zásadní problém spočívá v tom, že pokoj se nalézá takřka přímo u řeky a navíc je orientován na severozápadní stranu, tudíž je zde poměrně chladno a také vlhko. Pokud mám v pokoji topení tzv. "na celé", tak je situace ještě horší. Ve skutečnosti to vypadá tak, že pokud si večer před spaním nechám oblečení, ručník přehozené přes židli, tak na druhý den ráno jsou asi tak vlhké, jako bych se s nimi prošel venku při lehkém dešti. Další problém spočívá v dýchání. Vlhký vzduch není sice škodlivý, ale v tomto případě se jím i stává, když ráno mám zcela oteklé oči, plný nosohltan, kašel a rýmu z nachlazení. Zpočátku jsem si říkal, že je možná problém v tom, že jsem prostě více náchylný na onemocnění horních cest dýchacích, ale záhy jsem poznal, že je tomu jinak. Jak jsem přijel do Brna, tak jsem se cítil zcela v pořádku, ale na druhý den ráno jsem již měl úplně plný nos... Tak alespoň můžu svůj cyklus popisovat zážitky. Dokonce mi jeden kamarád říkal, že by bylo vhodné do místnosti vložit tvárnici ze sádry, sádrovce, Ytongu či jiného pórovitého materiálu, který má dobrou schopnost absorbovat vzdušnou vlhkost. Věřím sice, že vlhkost v místnosti by byla nižší, ale rozhodně bych se jí nezbavil. Jednou večer jsem si dal vlhké ponožky pod topení a na druhý den jsem zjistil, že jsou vlhčí mnohem více než v den předchozí a již lehce zaváněly podivnou vůní známé jako plíseň (ale houbičkám na Pánvi se to nevyrovná:-). Možná bych se divil, co by se stalo, kdybych je nechal v sáčku třeba měsíc přímo za oknem nad topením.

16 únor 2006

Z cyklu Okno mého pokoje - část I.

Jakoby otráven dnešní dobou se stávám apatický a mrzutý vůči nám lidem, kteří sedíme ve své prostotě někde v dáli a nevnímáme běh času kolem nás. Ano je to tak. Náš čas je jakoby zjeven některými vlastnostmi světla, kterému ještě příliš nerozumím a pátrám po jeho skryté kráse. Ona není až tak skrytá, ale ne na první pohled viditelná. Nevnímám své okolí a běh času mi uniká do pozadí, kdy omámen polykám zbytky světla do svého malého pokoje. I zde dopadl kousek třpytivého paprsku nekonečně rychlého světla. Dostal se až za okenní římsu a sám mi sdělil, že je zde přítomen abych jej zachytil. Ve svém novém cyklu mě trápí vlhkost v místnosti a proto jsem jej tímto poetickým ztvárněním započal.

13 únor 2006

V těžkých stavech podvědomí

Včera jsem se v těžkých podvědomých stavech ocital jakoby na pustém Měsíci a vzpomněl si na slova z High Hopes z alba The Division Bell od legendárních Pink Floyd a na svoji fotografii, která je níže. I když nevím proč si neuvěřitelně spojuji tuto fotografii s High Hopes? Bude to možná tím slovem "footsteps" v třetí sloce.


Beyond the horizon of the place we lived when we were young
In a world of magnets and miracles
Our thoughts strayed constantly and without boundary
The ringing of the division bell had begun

Along the Long Road and on down the Causeway
Do they still meet there by the Cut

There was a ragged band that followed our footsteps
Running before time took our dreams away
Leaving the myriad small creatures trying to tie us to the ground
To a life consumed by slow decay

The grass was greener
The light was brighter
With friends surrounded
The nights of wonder

Looking beyond the embers of bridges glowing behind us
To a glimpse of how green it was on the other side
Steps taken forwards but sleepwalking back again
Dragged by force of some inner tide

At a higher altitude with flag unfurled
We reached the dizzy heights of that dreamed of world

Encumbered forever by desire and ambition
There's a hunger still unsatisfied
Our weary eyes still stray to the horizon
Though down this road we've been so many times

The grass was greener
The light was brighter
The taste was sweeter
The nights of wonder
With friends surrounded
The dawn mist growing
The water flowing
The endless river
Forever and ever

Setkání přátel kancelářských potřeb


Tak mne napadlo, když mohou v některých filmech ožívat deky, tak proč by mne nemohli ožívat kancelářské potřeby? A skutečně se jednou tak stalo. Nemohl jsem v noci spát a v tom slyším nějaký šustivý zvuk. V pokoji rozsvítím lampu a na stole vidím pana Tužku, který dorazil na sraz jako první a čekal až přijdou ostatní.

Po krátké chvíli se setkal s pány Nůžkami a už na první pohled si nepadly do oka. Skutečně mezi nimi vládla jakási averze vůči sobě, i když na první pohled nebylo nic znát.

Ale pánové Nůžky vedly tichý rozhovor mezi sebou, ve kterém měly nekalé plány s panem Tužkou.

V tom přišla na stůl i paní Bločková a byla moc ráda, že se může po dlouhé době vidět a setkat s panem Tužkou. Oba byli moc rádi, že se mohou vidět a mluvit spolu. Jsou již dlouhodobí přátelé a tak to bylo pro ně šťastné setkání.

Jenomže jak to uviděly páni Nůžky, tak z žárlivosti a nepřejícnosti napadly paní Bločkovou, která se dostala do nesnází.

Pan Tužka byl naprosto omráčen chováním pánů Nůžek a jakožto správný gentleman se okamžitě ujal paní Bločkové a její újmu se snažil co nejrychleji zahnat co nejdál.

Nakonec na setkání dorazil pan Lepivá tyčinka, který ihned pomohl panu Tužce a srazily pány Nůžky na stůl. Příště si již vezmou ponaučení, že závist se na setkání přátel kancelářských potřeb mého stolu nenosí.

10 únor 2006

Petrov diagonálně

PETROV DIAGONÁLNĚ

08 únor 2006

Manny gram

Hmm, tak to zase na mě po čase přišlo a tak mi teď asi nejvíce sedí "Manny gram" od Anny.


Ufamy światu a on nam jakby mniej. Ufamy światu,
jak pąki kwiatów, gdy jesień jeszcze hen.
Ty idziesz świecie w świat i nie oglądasz się, ja świata
poza tobą nie widzę. Najtrudniej kochać mniej.
Im dalej nam świecie do siebie, tym nam i mniej
tęskno. Za każdy gram manny niebieskiej
płacę słona rzeką.
Za każdy gram.

Rozdíly jsou všude

Tak si občas někdy všimnu rozdílnosti a změn určitých stavů některých věcí různě v čase a všímám si, že tak jako lidé, tak i věci jsou odlišné. Ale neznamená to, že by nebyly pěkné nebo tak něco, ale jsou prostě takové jaké jsou.


Kresba vonné tyčinky aneb turbulence v akci



01 únor 2006

V čem je zakopán pes?

Na poli české fotografie se odehrává všelicos. Fotografové, kteří v posledních letech vešli ve známost, už nejsou jen absolventy Katedry fotografie FAMU, ale i vyučení fotografové, či absolventi jiných škol. Nedělejme si však falešné představy o tom, že by absolvent fotografické školy byl rovnou hotovým umělcem. Snad každý ví, že řada vynikajících fotografů žádnou uměleckou školu nemá a že samoukové mají v dějinách fotografie velmi důležité místo. Ale přesto si sakra občas říkám, jak se tak dívám na fotografie skutečných "profíků" a ty své, tak neustále v nich dřímá propast mezi skutečným vnímáním světa fotografa a jakousi obyčejností, která se dá pokaždé zachytit lépe a lépe. Nedávno jsem se skutečně jednou naštval u piva. A nebylo to ani u piva, ale u koly, kdy se někteří pseudoumělci snaží nadějným fotografům vecpat své beztvaré myšlenky a to mě připadá absurdní. Proto bych rád odkázal tímto na článek, který se tímto problémem již jednou zaobíral. A pro potěchu oka si dovoluji vystavit fotografii Václava Petáka: z cyklu Tunisko.